Za tímhle cukrem hledej ženu.

Vyrostla jsem v Otrokovicích, ve městě, kde voní gumárny, chemický průmysl a kafilerie, takže ostravský vzduch mi dodnes přijde vlastně docela osvěžující. Už na gymplu jsem měla různě divné nápady a nakonec mě to zaválo na Ostravskou univerzitu studovat dějepis. Studium jsem sice dokončila, ale upřímně, datum narození Karla IV. ze mě fakt nevytvořilo historika na plný úvazek.

V Ostravě jsem ale našla něco mnohem důležitějšího než učebnice. Skvělé lidi, atmosféru a taky jednoho muže, který to se mnou překvapivě dobře dává. Život nás pak na čas zavál do Jeseníku, kde jsem zjistila, že teplé papučky stálého zaměstnance muzea a klidný život asi úplně nejsou moje cesta. Ostrava nás pak zase přitáhla zpátky. Další skvělé lidi jsem poznala v Laura Coffee, kde mě můžete znát jako baristu nebo jako tu, co plnila vitríny sladkostmi. Dobré kafe je pro mě dodnes něco, co miluju.

Pak se to ale začalo trochu zvrtávat. Svatba, bydlení, mimino a najednou jsem zjistila, že teorie o existenci další časoprostorové dimenze jsou naprostá pravda. Říká se jí mateřská dovolená a člověk v ní zjistí, že i obyčejné věci jako dojít si na záchod se mění v logistickou operaci. A právě tohle období mě přimělo zastavit se a přemýšlet, co vlastně od života chci. Došlo mi, že potřebuju jít svojí cestou. I kdyby byla občas divná, bolavá, nebo jsem se na ní někdy vydala úplně špatným směrem, protože jsem zapomněla, kam vlastně jdu.

A tak jsem tady. Kuchta. Dělám to, co miluju. Peču dorty a tvořím sladké krabičky, do kterých dávám kus sebe. Pomalu, postupně, někdy s chaosem, ale vždycky naplno.